Jiří Kristek, partner a vedoucí pronájmu průmyslových ploch a nákupních parků, Cushman & Wakefield: „Česká republika se již tradičně pyšní statusem země vhodné pro výrobní sektor. To, že si tuto pozici drží, je pro celou ekonomiku velmi dobrá zpráva, jež ukazuje na atraktivitu země pro novou výstavbu. Přispívá k tomu hned několik faktorů, z nichž nejvýznamnější je strategická poloha v rámci Evropy, kvalifikovaná pracovní síla a stabilní ekonomické prostředí.“

Nejlepší v regionu CEE i v celé Evropě

Letos, loni i předloni bylo Česko nejlépe hodnocenou evropskou zemí v tzv. základním hodnocení žebříčku, které přikládá stejnou váhu provozním podmínkám a nákladové konkurenceschopnosti. Celosvětově zaujímá Česká republika páté místo hned za špičkovými výrobními destinacemi, jako je Čína, Indie, USA a Kanada.

Právě s Kanadou si Česko letos vyměnilo pozice – což z velké části způsobil nárůst nákladů na pracovní sílu v celém regionu CEE. Ten se stal hlavní překážkou plánů na „reshoring“ do zemí střední a východní Evropy, který měl být jednou z možných reakcí na narušení dodavatelských řetězců v průběhu pandemie. I tak se ale v první desítce zemí umístila také Litva (sedmá pozice) a Polsko (desátá příčka).

Ze zemí západní Evropy zaujalo nejvyšší pozici Španělsko, které díky zlepšení ekonomické a politické stability a poklesu nákladů na pracovní sílu učinilo výrazný skok z loňského 29. na letošní 12. místo.

Prvních deset zemí žebříčku Global Manufacturing Risk Index 2021, základní hodnocení

PořadíZemě1Čína2Indie3USA4Kanada5Česká republika6Indonésie7Litva8Thajsko9Malajsie10Polsko

Zdroj: Cushman & Wakefield

Nízké riziko, přiměřené náklady

Oproti loňskému sedmému místu se letos zlepšila pozice Česka v žebříčku hodnotícím rizika: i z tohoto hlediska jsme letos pátí. V rámci CEE je to opět nejlepší umístění, z evropských zemí je však o jednu příčku před námi Finsko – „nevýhodné“ z pohledu nákladů, ale s jednou z nejnižších úrovní geopolitického rizika a také s velmi silným oživením výrobního sektoru v roce 2020.

Z pohledu nákladů (na pracovní sílu, energie či nemovitosti) se Česko zdaleka neřadí k nejlevnějším zemím: umístilo se ve druhé čtvrtině žebříčku. Z evropských destinací ho předčí Litva (9. místo – nejvyšší v Evropě), Rusko, Bulharsko, Turecko či Rumunsko. I tak jsou ale zdejší náklady dost nízké na to, aby v kombinaci s ostatními zvažovanými parametry z naší země učinily ideální místo pro umístění výrobního závodu.

Jiří Kristek, partner a vedoucí pronájmu průmyslových ploch a nákupních parků, Cushman & Wakefield: „Česká republika si stále drží výhodnou pozici při rozhodování nadnárodních firem, kam umístit výrobu. Vyniká především díky vhodné kombinaci zásadních faktorů, jež tato strategická rozhodnutí ovlivňují. Nákladově není nejlevnější – v efektivitě ho předhánějí levnější asijské země, v otázce rizika jsou zase stabilnější země jako USA či Německo. Při porovnání všech parametrů, které Česká republika nabízí, se nicméně jedná o optimální zemi, kam investovat.“  

Zotavení z krize

Již podruhé žebříček posuzuje také schopnost zemí zotavit se z koronavirové krize. Hodnotilo se procento proočkovanosti populace a předpokládaný růst HDP. Česko je v tomto ohledu ve druhé čtvrtině zemí s nejlepší pozicí pro opětovný restart, na prvních třech příčkách je Čína, Irsko a Nizozemsko.

Jiří Kristek, partner a vedoucí pronájmu průmyslových ploch a nákupních parků, Cushman & Wakefield: „Česká republika se, i přes pomalejší rozjezd očkování, rychle řadí mezi progresivní státy, které se ucházejí o to, aby se z koronavirové krize dostaly co nejrychleji. Realizované kroky jsou zásadní pro to, aby výrobní sektor mohl fungovat bez jakýchkoli překážek či omezení.“

Nearshoring místo offshoringu

Trendem, který byl v minulých ročnících průzkumu velmi skloňovaným tématem, je offshoring. Pandemie však ukázala, že může znamenat velké úskalí nejen pro výrobní společnosti, a to zejména kvůli narušení tradičních vazeb a toku zboží. Proto se nyní dostávají do centra pozornosti různá řešení eliminující tuto závislost, z nichž jedním může být tzv. nearshoring, tedy přibližování výrobních kapacit k místu spotřeby. Není to však jednoduché, neboť vhodných lokalit v cílových destinacích není dostatek, aby pojmuly veškerou poptávku. Zároveň mohou výrobní společnosti bojovat s nedostatkem kvalifikované pracovní síly a její vyšší cenou.