Studie se zaměřila mimo jiné na průmyslové plochy v Plzeňském kraji a Valencii. V Plzeňském kraji podle ní průmyslové areály zabírají 0,5 % území, zatímco ve Valencii je to 1,3 %. Celková plocha průmyslových areálů dosahuje v obou sledovaných územích 39, respektive 308,4 km².
Rozdíl studie uvádí také u podílu vegetace v průmyslových areálech. V Plzeňském kraji tvoří zeleň v průměru 57 % jejich plochy, ve Valencii 35,5 %.
Srovnání vychází z příkladu plánované gigafactory společnosti Volkswagen PowerCo. O projekt, který nakonec vzniká v Saguntu ve španělském regionu Valencie, se ucházelo také Česko a jednou z uvažovaných lokalit byly Líně na Plzeňsku.
Méně průmyslových ploch než ve vybraných zemích
Podle Pavla Sovičky, generálního ředitele společnosti Panattoni pro Česko a Slovensko, výsledky ukazují, že Česko nemá průmyslových ploch nadbytek.
„Výsledky studie ukazují, že Česká republika rozhodně netrpí přebytkem průmyslových ploch. Ve srovnání s regiony, které dnes úspěšně přitahují největší evropské investice, využíváme pro průmysl výrazně menší podíl svého území. Debata by proto neměla být vedena pouze o tom, zda nové lokality vznikají, ale především kde vznikají, jak jsou připravené a jaký ekonomický přínos přinášejí,“ říká Pavel Sovička.
Další údaje uvedené ve studii ukazují, že celkem je v Česku zastavěno 4,7 % území. V Německu jde podle citovaných dat o 7,8 % a v Nizozemsku o 13 %. Samotné budovy přitom v Česku zabírají 1,7 % rozlohy země. Mezi lety 2009 a 2022 se zastavěná plocha v Česku zvýšila o 7 %, zatímco například v Rakousku, Belgii nebo Nizozemsku přibližně o pětinu.
„Česko stále disponuje značným rozvojovým potenciálem. Cílem ale nesmí být zalít republiku betonem, stále je potřeba se soustředit na efektivní využití území a kvalitní přípravu lokalit, které budou schopny přilákat investice s vysokou přidanou hodnotou. Průmysl nemůže žít ve vzduchoprázdnu, kvalitní lokalita pro investice znamená i dostatečnou dopravní nebo energetickou infrastrukturu, kapacity pro bydlení nebo občanskou vybavenost,“ pokračuje Pavel Sovička.
Povolování trvá v Česku déle
Významným tématem studie je také délka povolovacích procesů. Podle uvedených dat trvá povolovací řízení v České republice v průměru 246 dní, zatímco medián mezi zeměmi Evropské unie činí 77 dní.
Právě rychlost přípravy projektů považuje Panattoni za jeden z faktorů, který může ovlivnit rozhodování investorů o umístění nových výrobních nebo logistických kapacit.
„Právě rychlost, a hlavně předvídatelnost přípravy projektů přitom dnes patří mezi klíčová kritéria, podle kterých se investoři rozhodují o umístění nových výrobních či logistických kapacit. Proto vkládáme velké naděje do nového stavebního zákona. Oceňujeme zejména snahu o větší profesionalizaci, předvídatelnost a omezení vlivu nahodilých politických rozhodnutí na jednotlivá řízení. Samotná legislativa ale nestačí. O jejím úspěchu rozhodne především schopnost převést její principy do každodenní praxe, tedy implementace,“ komentuje Pavel Sovička.
Podle Panattoni bude vedle povolovacích procesů důležitá také příprava průmyslových lokalit s dostatečnou energetickou kapacitou a rozvoj dopravní infrastruktury. Souvisejícím tématem je podle společnosti také nastavení financování obcí a jejich motivace k podpoře ekonomických aktivit.
„Velkou výzvou je i změna rozpočtového určení daní tak, aby obce více motivovalo k podpoře ekonomických aktivit na svém území. A samozřejmě to nejdůležitější a nejnáročnější je vyjasnit si, jak by měla česká ekonomika vypadat v roce 2050. Jednotlivé politické garnitury pak mohou naplňovat tuto vizi zleva, zprava nebo ze středu, ale důležité je držet směr a z něj neuhýbat,“ uzavírá Pavel Sovička.
