Aktuální globální report společnosti Manpower o světě práce v průmyslu informuje, že 72 % výrobních firem má problém najít kvalifikované pracovníky. Současně 60 % zaměstnanců ve výrobě uvádí, že v posledních šesti měsících neabsolvovalo žádné školení zaměřené na rozvoj dovedností. „Nedostatek kvalifikovaných pracovníků se stává jedním z hlavních omezení dalšího rozvoje výrobních firem. Vedle tradičních výrobních a technických profesí roste poptávka po inženýrských dovednostech, specialistech na automatizaci a robotiku, ale také po lidech schopných vyvíjet a využívat aplikace umělé inteligence,“ konstatuje Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka ManpowerGroup ČR.

Na tuzemskou ekonomiku bude mít průmyslová a technologická transformace větší dopady než na většinu evropských zemí. I proto, že podíl zaměstnanosti v odvětvích s vysokou a středně vysokou technologickou náročností je v Česku nad evropským průměrem – dosahuje 43,2 % oproti 38,6 % v EU.

„Česká republika má velkou výhodu v silné průmyslové tradici, technickém know-how a schopnosti vyrábět ve vysoké kvalitě. To ale samo o sobě do budoucna stačit nebude. Výroba se technologicky mění rychleji než kvalifikační struktura pracovní síly. Firmy proto stále méně řeší jen to, kolik lidí mají, a stále více to, zda mají zaměstnance se správnou kombinací technických, digitálních a lidských dovedností,“ upozorňuje Jaroslava Rezlerová.

Nasazení AI ve výrobě: komplikovanější než v jiných odvětvích

Umělá inteligence (AI) se postupně přesouvá z pilotních projektů do reálného provozu. Ve výrobě může pomáhat s optimalizací produkce, kontrolou kvality, předvídáním poruch zařízení, plánováním nebo řízením dodavatelských řetězců. Její zavádění je však složitější než v řadě jiných odvětví.

Pouze 46 % CIO ve výrobním sektoru uvádí, že zavádění AI v jejich firmě se nachází ve fázi implementace. Napříč všemi odvětvími je globální průměr 60 %. Podle reportu tento rozdíl odráží především složitost výrobního prostředí a potřebu vysoce specializovaných odborníků, kteří dokážou propojit digitální technologie s reálným provozem.

S novými technologiemi zároveň přichází nejistota mezi zaměstnanci. Celkem 45 % pracovníků ve výrobním sektoru se obává, že by umělá inteligence nebo automatizace mohla během příštích dvou let nahradit jejich současnou pracovní pozici.

Rozšíření AI ve výrobě ale nejspíš nebude znamenat, že stroje jednoduše nahradí lidské pracovníky. „Mnohem pravděpodobnější je, že promění obsah velké části pracovních míst. Operátor bude častěji pracovat s automatizovaným systémem, technik s daty a prediktivní údržbou a vedoucí výroby s nástroji pro plánování a analýzu,“ vysvětluje Jaroslava Rezlerová. Největším rizikem proto není samotná technologie, ale situace, kdy ji firma zavede rychleji, než dokáže své zaměstnance připravit na její používání.

Chybějící dovednosti

Právě (ne)připravenost lidí se může stát hlavním omezením technologické transformace. Ačkoli o tzv. reskillingu a upskillingu se hovoří už několik let, dosavadní realita tomu neodpovídá. Jak již bylo zmíněno, 60 % pracovníků ve výrobním sektoru podle dat Manpower uvádí, že v posledních šesti měsících neabsolvovalo žádné školení zaměřené na rozvoj dovedností. Současně se 72 % výrobních zaměstnavatelů potýká s problémem najít kvalifikované pracovníky, jež potřebuje.

Uvedená situace vytváří dvojí tlak. Na trhu není dostatek hotových specialistů, zároveň řada současných zaměstnanců nedostává dostatek příležitostí osvojovat si nové dovednosti. Pro firmy proto bude stále důležitější nejen hledat nové pracovníky, ale také systematicky mapovat potenciál lidí, které už zaměstnávají.

Ve výrobě se bude více prosazovat kombinace náboru, interní mobility, rekvalifikací a využívání flexibilních forem pracovní síly. Strategické plánování pracovních kapacit bude muset zohledňovat nejen počet pracovníků, ale také to, které role se budou automatizovat, které se budou měnit a jaké nové kompetence bude podnik potřebovat za dva nebo tři roky.

Význam vzdělávání ještě posiluje rychlost probíhajících technologických změn. Průmyslová automatizace přesouvá poptávku od rutinních manuálních činností směrem k technologicky náročnějším rolím. Zaměstnanci stále častěji potřebují umět kvalifikovaně obsluhovat, udržovat či optimalizovat automatizované systémy a pracovat s digitálními nástroji. Report zároveň uvádí, že 93 % výrobců očekává, že robotika a technologie chytré výroby promění jejich pracovní sílu. Polovina z nich předpokládá přesun současných zaměstnanců do nových rolí, 42 % nábor lidí na jiné pozice a 31 % využití outsourcingu.

Průmysl a „výroba“ vlastních talentů

V prostředí dlouhodobého nedostatku kvalifikovaných pracovníků nebude možné všechny potřebné kompetence jednoduše sehnat na trhu práce. Stále větší význam tak bude mít schopnost firem vychovávat si vlastní odborníky.

Největší potenciál mají programy zaměřené na praktické technické dovednosti, automatizaci, robotiku, údržbu nebo digitální gramotnost. Důležitá bude také schopnost identifikovat přenositelné dovednosti mezi profesemi. Zaměstnanec nemusí splňovat všechny požadavky nové role hned při nástupu, pokud má dostatečný základ a firma mu dokáže rychle doplnit chybějící kompetence.

Úspěšné budou ty společnosti, které přesně identifikují, jaké dovednosti už uvnitř firmy mají, koho a jak mohou dále rozvíjet, které specialisty musí přivést zvenčí a kde dává smysl využít flexibilní pracovní sílu či externího partnera. Personalistika v průmyslu se podle Jaroslavy Rezlerové postupně posouvá od otázky „kolik lidí potřebujeme“ k otázce „jaké dovednosti potřebujeme a jak je co nejrychleji získáme“.